Argon byl nejprve izolován Henry Cavendish v 1785, ačkoli on nerozpoznal to jako nový prvek; až v roce 1894 John William Strutt (Lord Rayleigh) a skotský chemik William Ramsay experimentálně potvrdili, že argon je skutečně odlišný prvek. Na základě návrhu Sira Madana, prezidenta Britské asociace pro rozvoj vědy, pojmenovali nový plyn „Argon“ (odvozeno z řeckého slova znamenajícího „neaktivní“ nebo „líný“) a přiřadili mu chemický symbol Ar. Tehdy objevená látka byla ve skutečnosti směsí argonu a dalších inertních plynů; protože však argon tvoří převážnou většinu inertních plynů přítomných v atmosféře, byl identifikován a charakterizován jako reprezentativní prvek této skupiny.
Samostatně v roce 1882 HF Newall a WN Hartley při pozorování optických spekter vzduchu ve dvou nezávislých experimentech detekovali spektrální čáry, které nemohly být vysvětleny žádnými známými prvky; přesto si v té době neuvědomili, že tyto čáry znamenají přítomnost argonu. Ramsay následně odstranil všechny stopy dusíku ze vzorku argonu, který extrahoval ze vzduchu. Prostřednictvím spektroskopické analýzy identifikoval novou sadu červených a zelených spektrálních čar, čímž potvrdil existenci nového prvku.
